Zajímavé je to, že většiny lidí neuznává zábavu těch druhých. Nechápou ji. Tak jako třeba fanda fotbalu nepochopí, co mají lidé na hokeji, hokejoví fandové zase nechápou ty fotbalové. I když je na světě spousta lidí, kteří fandí oběma sporům a také na oba chodí. Protože je to pro ně zábava. Dříve se také pořádaly zábavy taneční. Bohužel spousta mladých, pro které byly tyto legrácky určeny tam rozhodně nechodili tancovat. Jejich priorita byla jiná a zábava, tedy ta taneční byl jenom jakousi „zástěrkou“. Účel byl se tam ztřískat a poté někoho ztřískat. Většinou se to dařilo.
Na druhou stranu, pro toho, kdo se neztřískal a šel pak domů letní nocí pět kilometrů, tak pro něj to byla nádherná vycházka. A pokud měl vedle sebe svou dívku…
Zábavy a zábavičky však lze dnes najít i v pohodlí domova. Není třeba již nikam docházet. Spustíme to celé jediným stiskem knoflíku a ejhle, máme zábavy plný dům. Ano, uhodli jste, míněn jest počítač a internet. Místo počítače mobil, místo internetu houfec her na „plackách“. To prostě kdysi nebývalo. Tehdy se hrály hry deskové, zvané společenské. Nemít doma hru „Člověče nezlob se!“ se rovnali základnímu nedostatku. Takže se pak hledalo a většinou našlo třeba domino, nebo starý herní plán pro ovčinec. Takže se přidaly knoflíky a už se hrálo.
Někde se zase hrály čili mastily, karty. U dětí převážně černý Petr nebo kvarteto, u dospělých pak kanasta nebo vykládané rumy, což se u nás nazývalo žolíci. Každý měl nějakou tu svou oblíbenou hru, nebo zábavu všeobecně. Někteří toužili po společnosti, a právě tanečních zábavách a ti druzí nejraději leželi doma v knihách, nebo se sebrali a šli někam do lesa. V mém případě i se psem.
Zábava může být vlastně všechno co dokáže člověka uvolnit a odpoutat od všedních starostí. Takže i namáhavé lezení po skalách může být pro někoho zábavou.