Určitě je vám jasné, že rozdíl mezi hrami pro děti a pro dospělý je poměrně velký rozdíl. Tedy ne ve všech. Šachy hrají stejně dospělí jako děti nebo mladí. Tam platí stejná pravidla pro všechny. Ne už tak třeba v hokeji, nebo kopané. Tento sport je mi z duše protivný, proto nevím, zda mají jen kratší hrací čas, nebo i delší přestávky. Faktem je, že děti ke hře snad ještě nepřistupují tak jako dospěláci. Neb ano? Také se perou a simulují? Tak v tom případě je někde něco špatně. Hry zvláště ty dětské by je měly nějak povznést, nabudit, přinutit k nějaké ušlechtilé činnosti, třeba jen přemýšlení.
My jsme jako malá hrávali s rodiči všude tolik obvyklé a známé pexeso, nebo mikádo, popřípadě cokoli jiného. Když pak přišli kamarádi, hrál se stolní hokej, stavělo se z Merkuru, což byla stavebnice, nebo také člověče nezlob se, což mne samotnou nikdy moc nebavilo, protože tady se toho nedalo moc vymyslet a záleželo to spíše na štěstí nežli na taktice. Když tak šel čas, odkoukala jsem u rodičů a příbuzných, jak se hrají vykládané rummy a když mne jednou vzali do hry, oškubala jsem je jako slepice. Jenom o sirky, pravda, ale oškubala a nikdo z nich nechápal, kde jsme se to naučila.
Jo, ještě drobnost, vy asi tu hru znáte, jen jí říkáte žolíky. Karty jsou vůbec zajímavá věc a jistě by si zasloužily několik samostatných článků. Možná je někdy napíši. Fakt je ten, že jsem se později naučila taroky, cvika, mariáš, a ještě nějaké jiné. Dnes už na to bohužel není čas a porazilo by mne i tříleté dítě. Nehrála jsem to asi dvacet let. Jako děti jsme hrávali karty také, ale ty dětské, jako je Černý Petr, nebo kvarteto. Což mne také moc nebavilo, protože to bylo také víceméně o náhodě. Sednete si i vy s dětmi k nějaké té hře? Nemusí to být zrovna karty. Vyzkoušet můžete naprosto cokoli. Že doma nic takového nemáte? Tak to je velká chyba, kterou byste měli ihned napravit.