Barbora Hrzánová se narodila v roce 1964 v Českých Budějovicích. Umělecké sklony se u ní projevily už v dětství. Ovlivněna byla nejen svým otcem, hercem Jiřím Hrzánem. Ale rovněž dědeček, Áda Šmíd, dlouhá léta působil v Jihočeském divadle. Na jehož prknech se v deseti letech poprvé objevila i jeho vnučka Barunka. Během studia na Nerudově gymnáziu si Bára osvojila potřebné základy herecké práce v dramatickém kroužku. Po maturitě je přijata na DAMU, kterou v roce 1987 úspěšně absolvovala. Poté přijala angažmá do činohry Národního divadla. Kde působila do roku do roku 1993.
Talentovaná herečka je od poloviny osmdesátých let i často obsazována do rolí různých žánrů televizní tvorby. A diváky i kritikou je oceněna i její role retardované Johanky ve filmu Requiem pro panenku, za kterou obdržela cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. V roce 1993 následuje role ve filmu Krvavý román a dalších filmech a pohádkách. Českého lva, ocenění za vedlejší roli, ji přinesl výkon ve snímku Díky za každé nové ráno. V té době je v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde sehrála v letech 1993 – 2001 mnoho zajímavých divadelních rolí. Za jednu z nich, V Čechovově Rackovi, obdržela Cenu Alfreda Radoka.
Od roku 2001 Barbora Hrzánová začíná tvořit na takzvané volné noze. Spočítat všechny scény, na kterých ji můžeme spatřit, je náročné. Pohostinsky vystupuje v Činoherním klubu. V náročné roli ve hře Čekání na Godota. V Divadle v Řeznické v představení Hallo Dolly, ve kterém opět zazáří její mimořádný herecký talent. Rovněž v Dejvickém a Bránickém divadle má častá vystoupení. V posledních letech je to Divadlo Na Jezerce, ve kterém ji můžeme vidět nejčastěji. Ať už v Petrolejových lampách. Anebo v Ženitbě. Kromě filmové a televizní tvorby pracuje rovněž pro Český rozhlas. Ve kterém byla oceněna v roce 2008 v anketě Neviditelný herec. Aby toho nebylo málo, věnuje se i zpěvu se svojí amatérskou kapelou Condurango. Bára Hrzánová je vdaná. S manželem Radkem Holubem, hereckým partnerem, se kterým často vystupuje, vychovávají syna Antonína.